Jak jsme naplánovali cestu
Mám dobrého kamaráda. Jmenuje se Honza a je to výborný kuchař. Jednou jsme spolu fotili “létající šachy” a Honza mi pak připravil 4 chodovou večeři. Přál bych Vám ochutnat všechno, co mi ten večer Honza uvařil!
Nedlouho předtím, než jsme před loňskými prázdninami fotili tuhle srandu, se mě Honza jednou zeptal: “Ty, Dave, nechceš se mnou letět o jarákách na Madeiru? Našel jsem skvělé letenky, mohl by to být dobrý zážitek.” Wow! To zní fakt dobře, říkal jsem si. Hned jsem doma sednul k počítači a začal jsem googlit.
Madeira vypadala vážně dobře. Někteří ji přezdívali “země věčného jara”, což znělo slibně-konec konců naše cesta vycházela na začátek února. Po chvíli rozmýšlení jsem s nadšením souhlasil a těšil se, až příští rok vyrazíme. Prošel jsem důsledně instagram, 500px i další sociální sítě pro fotografy. Mnoho fotek bylo vážně působivých – hory zahalené v mlze jako z filmu Avatar, blankytně modré moře i sytě zelené “pralesy”. Nemohl jsem se dočkat, až to všechno na živo uvidím.
„Den D“
Budík začal zvonit. Byly 4 hodiny ráno, vystřelili jsme s Honzou z postelí. Po několika týdnech intenzivního plánování a balení byl ten Den tady. Vzali jsme batohy, pohorky a vyrazili jsme na letiště. Z Letiště Václava Havla nám letěl v 6:00 ráno let do Amsterdamu, z kterého jsme měli později po obědě odletět na Madeiru.
Všechno šlo jako po másle. V 5:35 jsme už seděli v letadle a nedlouho potom si už Honza a většina cestujících spokojeně podřimovala. Teda až na mě – já na spaní v letadle nějak nejsem. Z Prahy do Amsterdamu je to ale co by kamenem dohodil a zbytek doletěl, a tak let utekl, jako voda.
Když jsme se dostali ven z letadla, byla ještě tma. Dopředu jsme si koupili lístky na místní vlak, který odjíždí přímo z letiště Schiphol do centra města. A tak už jsme pár minut po osmé stáli u prvních amsterdamských kanálů a vyrazili na procházku městem. Bylo to vzrušující! Ještě den před odletem jsme na návštěvu města ani nepomysleli, ale změnili jsme nakonec plán. Na přestup jsme měli víc, než 7 hodin…
Město kanálů, kol a marihuany
V Amsterdamu bylo deštivé, sobotní ráno. Teplota se pohybovala kolem 3 stupňů, a tak jsme nasadili svižné tempo, aby nám nebyla zima. Obchůdky byly krásně nazdobené, ve výlohách svítila světýlka, ale na ulicích nikdo nebyl. Vyrazili jsme od hlavního nádraží do centra směrem k Rijksmuzeu. Dlouho jsme se nikde nezastavovali, nejen k vůli zimě. Chtěli jsme vidět z města co nejvíc a jednoduše nasát jeho atmosféru.
Z Amsterdamu mám několik zajímavých poznatků. Jeden z nich jsou “kola”. Náměstí jsou koly doslova pokryté a kola potkáváte úplně všude, kam jdete. Ještě více fascinující bylo, že i v takovém nečasu, jaký byl tenkrát si místní obyvatelé na kolách vesele jezdí. Někteří nenosí ani bundu, ani šálu, nebo čepici-a ještě se při tom na Vás mile usmívají.
Amsterdam je taky známý jako “volnomyškenkové město”. V centru města je cítit vůně marihuany na každém kroku, nehledě na denní dobu. Z 5 sousedících obchůdků prodávají “trávu” 3 z nich, k dostání jsou v různých druzích. Jak Honza vtipně poznamenal, trávy tu mají víc druhů, než tulipánů😃. Možná to bylo jen roční dobou, možná ne-kdo ví…
Gastronomické okénko
Od Rjiksmuzea jsme se vydali k domu Anny Frankové. Podívali jsme se na něj jen z venčí a šli jsme zase dál, přede dveřmi stála dlouhá fronta návštěvníků. Pak už jsme dostali hlad a zastavili jsme se kousek od nádraží na moc dobré hranolky s curry omáčkou a o chvíli později taky na palačinku. Honza vyzkoušel výbornou “Holandskou palačinku”-palačinka je podávána s rozpečenou šunkou a sýrem, jednoduše na slano. Na chvíli jsme se ohřáli, a také poslali pár pohledů domů. Potom už jsme vyrazili zpátky k hlavnímu nádraží.
Doprava z letiště do centra a zpátky je opravdu jednoduchá. Vlaky jezdí co 10-15 minut, cesta trvá asi 15 minut. Vlak přijíždí hned ke vstupu na terminál s odlety, a tak je návštěva Amsterdamu příjemná a nenáročná.
Prošli jsme si ještě duty free zonu a zmapovali, kde bude na zpáteční cestě nejlepší nakoupit vyzrále, holandské sýry. Po druhé hodině už jsme seděli v letadle a těšili se na Madeiru.
A o tom bude zase příští článek na blogu! 🙂
